Lžidra je náhodou fakt hezký slovo :)
Osobně mi u lžidry trochu nesedí ten fyzicky monstrózní rozměr. Ten úvod typu že začíná jako kus masa (byť mi trochu připomíná Fate Nicotná monstra a to
jak je svět zachraňován krysami a kojoty, ale hlavně to jak to končí jako ohromná fyzická věc. Přijde mi to hrozně zbytečně epicko-DnD-fantastický.
Osobně bych lžidru pojal mnohem víc hororově, jako nějakou věc, co spíš prorůstá městem, než že by sama rostla do nějaké monstrozity. Ten boj s vlastníma myšlenkama a pocitama a hororová atmosféra nepřítele co je všude okolo mi přijde mnohem zajímavější, než třicetimetrová obluda s jednoduchou mental power.
Jinak hrát lžidru, tak asi začnu hrát in medias res - s postavami, které už jsou ve městě a už udělaly hromadu věcí, ale ani hráči o nich neví. Ved bych to jako hrozně divnou a hororovou
detektivku, kdy by každá
nalezená stopa vyvolávala
flashback předchozího pátrání (zpočátku divnosti bez kontextu, který by se až postupně skládaly do smysluplnýho obrazu), na které postavy ale kvůli lžidře zapomněli. Pak bych hráče deptal tim, že když by chtěli odkazovat na dřív nalezený stopy, tak bych je trolloval ve stylu Ashen Stars Bogie Conundrum (bohužel nemám odkaz na popis - prostě tvářit se, že si vůbec jako GM nepamatuju, že by se něco takovýho hrálo...) Až postupně bych nechal hráče, aby našli nějakej pattern (mnou připravený a vypátratelný nebo vlastní a kreativní), jak si vzpomínky udržet. Táhnul bych to tak, aby se ke konci seskládaly nové stopy se starými ideálně naráz a až těsně před nějakým finále.
Jako inspirační zdroje mě tu napadají věci typu Silence z Doctora Who (viz s06e01+02 třeba) nebo Prisoner Zero (s05e01), popř. co do toho feelingu nepřátel všude okolo Blink (s03e10). (Všechno stand-alone díly, lze zkouknout samostatně.)